lexforum.cz
ispis.cz
 

Poslední komentáře:

Načítám ...

Autoři:

Milan Kvasnica (162)
Juraj Gyarfas (117)
Juraj Alexander (49)
Jaroslav Čollák (44)
Tomáš Klinka (26)
Kristián Csach (26)
Martin Maliar (25)
Milan Hlušák (23)
Martin Husovec (13)
Branislav Gvozdiak (12)
Martin Friedrich (9)
Zuzana Hecko (9)
Tomáš Čentík (9)
Michal Novotný (7)
Ľuboslav Sisák (7)
Michal Krajčírovič (7)
Ondrej Halama (7)
Adam Zlámal (6)
Peter Kotvan (6)
Xénia Petrovičová (6)
Robert Goral (5)
Lexforum (5)
Ivan Bojna (4)
Pavol Szabo (4)
Natália Ľalíková (4)
Josef Kotásek (4)
Monika Dubská (4)
Petr Kolman (4)
Maroš Hačko (4)
Radovan Pala (4)
Ján Lazur (4)
Ladislav Hrabčák (3)
Peter Pethő (3)
Josef Šilhán (3)
Jakub Jošt (3)
Pavol Kolesár (3)
Denisa Dulaková (3)
Marián Porvažník (3)
Adam Valček (3)
Ludmila Kucharova (2)
Anton Dulak (2)
Marek Maslák (2)
Zsolt Varga (2)
Dávid Tluščák (2)
Tomáš Plško (2)
Adam Glasnák (2)
Ladislav Pollák (2)
Michal Hamar (2)
Jozef Kleberc (2)
Lukáš Peško (2)
Andrej Kostroš (2)
Peter Varga (2)
Roman Kopil (2)
Maroš Macko (2)
Peter Zeleňák (2)
Bob Matuška (2)
Martin Gedra (2)
Jiří Remeš (2)
Juraj Straňák (2)
Martin Serfozo (2)
Juraj Schmidt (2)
Gabriel Volšík (2)
Richard Macko (2)
Martin Galgoczy (1)
Tomáš Pavlo (1)
Vincent Lechman (1)
Patrik Pupík (1)
Zuzana Adamova (1)
Petr Steiner (1)
Andrej Majerník (1)
Vladimir Trojak (1)
Eduard Pekarovič (1)
Pavol Chrenko (1)
Lucia Berdisová (1)
Juraj Lukáč (1)
Dávid Kozák (1)
Tomas Kovac (1)
Vladislav Pečík (1)
Martin Poloha (1)
Jaroslav Nižňanský (1)
Ivan Priadka (1)
Tibor Menyhért (1)
Dušan Rostáš (1)
Tomas Pavelka (1)
Miriam Potočná (1)
Viliam Vaňko (1)
Jana Mitterpachova (1)
Petr Novotný (1)
Zuzana Kohútová (1)
Pavel Lacko (1)
Patrik Patáč (1)
Ivan Michalov (1)
Robert Vrablica (1)
I. Stiglitz (1)
Róbert Černák (1)
Matej Kurian (1)
Petr Kavan (1)
Marcel Ružarovský (1)
lukas.kvokacka (1)
Peter Marcin (1)
lukasmozola (1)
Matej Košalko (1)
Martin Hudec (1)
Lucia Palková (1)
Ján Pirč (1)
Peter Kubina (1)
David Halenák (1)
Marcel Jurko (1)
jaroslav čollák (1)
Pavol Mlej (1)
Radoslav Pálka (1)
Martin Svoboda (1)
Peter Janík (1)
Natalia Janikova (1)
Nina Gaisbacherova (1)
Matej Gera (1)
Slovenský ochranný zväz autorský (1)
Martin Estočák (1)
Igor Krist (1)
Ruslan Peter Gadaevič (1)
Mikuláš Lévai (1)
Bohumil Havel (1)
Nora Šajbidor (1)
Robert Šorl (1)
Peter K (1)
Dušan Marják (1)
Tomáš Demo (1)
Bystrik Bugan (1)
Zuzana Bukvisova (1)
Marián Porvažník & Veronika Merjava (1)
Tomáš Korman (1)
peter straka (1)
Martin Šrámek (1)
Jakub Mandelík (1)
Zuzana Klincová (1)
Ondrej Jurišta (1)
David Horváth (1)
Emil Vaňko (1)
Michal Jediný (1)
Roman Prochazka (1)
Adam Pauček (1)
Tomáš Ľalík (1)
Gabriel Závodský (1)
Michaela Stessl (1)
Martin Bránik (1)
Paula Demianova (1)
Ivan Kormaník (1)
Michal Ďubek (1)
Katarína Dudíková (1)

Nálepky:

Načítám ...



Napsat nový článek


rss feed rss

rss feed rss - názory


O Lexforum.cz



Načítám ...

Pomůcky pro advokáty:

salvia
Judikatura
Předpisy
Rejstříky
Výpočty

Nové předpisy:

Načítám ...

"Nesnesitelná lehkost" bezdôvodného ukončenia rokovaní o zmluve

Juraj Gyarfas, 03. 11. 2008 v 17:58

Snáď mi bude odpustené, že som si tak neoriginálne dovolil v nadpise použiť už toľkokrát citovaný a parafrázovaný názov Kunderovej krásnej knihy. A snáď nebude považované za priťažujúcu okolnosť, že som tak spravil práve v čase akútnej medializácie spisovateľov minulosti. Ale myslím si, že táto citácia nie je úplne samoúčelná. Ukončenie rokovaní o zmluve bez legitímneho dôvodu v čase, keď druhá strana bezprostredne očakáva podpis, sa niekedy naozaj javí neznesiteľne ľahké.

Vyjednávanie zmlúv je drahá záležitosť. Obe strany platia právnikov a iných poradcov, pripravujú zmluvnú dokumentáciu a prípadne už robia due diligence. V niektorých prípadoch majú strany podpísanú zmluvu o exkluzivite, vyhlásenie o porozumení alebo iný formálny dokument. Ale niekedy sa spoliehajú len na tvrdenie druhej strany, že o transakciu má úprimný záujem a zmluvu nevyjednáva s nikým iným. A niekedy sa až tesne pred plánovaným podpisom dozvedia, že druhá strana bez udania dôvodu stratila záujem alebo zmluvu dokonca už uzatvorila s treťou stranou (a to možno s použitím zmluvnej dokumentácie pripravenou na náklady druhej strany). (Len pre upresnenie - nemyslím samozrejme prípady, kedy strany tesne pred ukončením rokovaní objavia prekážku, ktorá je legitímnym dôvodom neuzatvorenia zmluvy). Transakcia je zmarená a od právnikov príde účet za vyjednávanie a prípravu zmluvy.

Niektoré zahraničné úpravy

V niektorých európskych štátoch možno vo vyššie uvedenom prípade žiadať náhradu škody, ktorá "sklamanej" strane vznikla – a to buď na základe výslovnej zákonnej úpravy alebo na základe ustálenej judikatúry, ktorá vychádza zo všeobecnejších zákonných ustanovení.

V Nemecku napríklad nebola predzmluvná zodpovednosť vo všeobecnosti upravená až do roku 2002 a to napriek tomu, že nemecký právny teoretik Rudolf von Jhering (19.storočie) sa považuje za duchovného otca doktríny zodpovednosti za culpa in contrahendo. Nemecké súdy však rozvinuli prepracovanú doktrínu predzmluvnej zodpovednosti a zákonodarca ich nasledoval. S účinnosťou od roku 2002 čl. 311 ods. 2 BGB ustanovuje, že záväzkový vzťah vzniká aj na základe začatia rokovaní o zmluve. V spojení s ďalšími ustanoveniami vzniká v predzmluvnej fáze z tohto záväzkového vzťahu aj zodpovednosť za škodu.

Podobne aj v Poľsku doktrína predzmluvnej zodpovednosti vychádzala primárne z judikatúry, pričom súdy odvodzovali predzmluvnú zodpovednosť zo všeobecných ustanovení o náhrade škody (čl. 415 Kodeks Cywilny). Od roku 2003 má aj Poľsko výslovnú úpravu. Podľa čl. 72 ods. 2 Kodeks Cywilny je strana, ktorá začala alebo vykonávala rokovanie v rozpore s dobrými mravmi, najmä bez úmyslu uzatvoriť zmluvu, povinná nahradiť škodu, ktorú druhá strana utrpela na základe toho, že počítala s uzatvorením zmluvy.

Výslovnú úpravu predzmluvnej zodpovednosti pozná ďalej napríklad právny poriadok Talianska (čl. 1337 Codice civile) a zodpovednosť za ukončenie rokovaní v zlej viere je upravená aj v čl. 2.1.15 Princípov UNIDROIT a čl. 2:301 Princípov európskeho zmluvného práva – PECL.

Kolíznoprávnu európsku úpravu vo vzťahu ku culpa in contrahendo nachádzame v čl. 12 Nariadenia č. 864/2007 o rozhodnom práve pre mimozmluvné záväzky (RÍM II) a obšírnu diskusiu o právomoci súdov v stanovisku Generálneho advokáta Geelhoeda (C-334/00) (nepodarilo sa mi, žiaľ, vložiť odkaz priamo na uvedené stanovisko, takže je potrebné "preklikať" sa naň cez stránku ESD).

Slovenská a česká úprava

Slovenské ani české právo výslovnú úpravu zodpovednosti za zavinenie v predzmluvných vzťahoch neobsahuje (aj keď pre úplnosť treba uviesť, že niektoré osobitné aspekty predzmluvnej zodpovednosti nachádzame napríklad v § 268 ObZ a § 271 ObZ). Domnievam sa však, že aj napriek absencii výslovnej úpravy možno už v rovine de lege lata odvodzovať takúto zodpovednosť zo všeobecnej prevenčnej povinnosti podľa § 415 OZ v spojení s všeobecnou úpravou náhrady škody podľa § 420 OZ. V kontexte komerčných transakcií zároveň treba podotknúť, že nakoľko ide o porušenie povinnosti vyplývajúcej z iného zákona ako je Obchodný zákonník, bude sa zodpovednosť bez ohľadu na povahu subjektov spravovať Občianskym zákonníkom. V prípade obzvlášť "zlomyseľného" ukončenia rokovania si taktiež možno predstaviť zodpovednosť podľa § 424 OZ (úmyselné konanie proti dobrým mravom). Dokázať úmyselné zavinenie by však mohlo byť problematické.

Zdá sa, že prostredníctvom rozhodnutí Najvyššieho súdu ČR sa do nášho (alebo aspoň českého) právneho prostredia vskutku dostáva aj táto forma zodpovednosti. Hoci dve rozhodnutia asi ešte nemožno nazvať ustálenou judikatúrou, je potešujúce, že Najvyšší súd ČR v septembri 2008 vydal už druhé rozhodnutie, ktorým potvrdil možnosť odvodiť zodpovednosť za zavinenie v predzmluvných vzťahoch z ustanovení Občianskeho zákonníka.

V prvom rozhodnutí (29 Odo 1166/2004) išlo o právne poradenstvo a vypracovanie úverovej dokumentácie k úveru, ktorý žalovaná nakoniec bezdôvodne odmietla. Najvyšší súd ČR uviedol, že nie je "žádny důvod, pro který by se zákonná povinnost vyplývajíci z ustanovení § 415 OZ neměla vztahovat i na chování potenciálních smluvních partnerů při jednání o uzavření smlouvy." Predpokladom zodpovednosti je však skutočnosť, že "konkrétní osoby zahájily jednání o uzavření určité smlouvy, přičemž tato jednání dospěla do stadia, kdy jedna ze stran kontraktačního procesu byla v důsledku chování druhé potenciálni smluvní strany v dobré víře, že predpokládaná smlou bude uzavřena." Ukončenie rokovania sa musí uskutočniť bez legitímneho dôvodu.

V druhom rozhodnutí išlo o náklady na prípravu dohody, právne zastúpenie a overovanie podpisov, pričom žalovaná vopred odsúhlasenú dohodu nakoniec odmietla podpísať. Prvostupňový súd rozhodol, že zmarenie dohody bolo konaním proti dobrým mravom podľa § 424 OZ. Druhostupňový súd rozhodol, že žalovaná nemala žiadnu povinnosť dohodu uzatvoriť a žalobkyňa si mala byť vedomá rizika neuzatvorenia dohody. Najvyšší súd ČR (25 Cdo 127/2007) však rozhodol, že konanie jedného z potenciálnych zmluvných partnerov možno "považovat za protiprávní v smyslu ustanovení § 415 obč. zák. za předpokladu, že jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitímní duvod."

Zdá sa, že podobne ako v Nemecku alebo Poľsku, aj rozhodnutia Najvyššieho súdu ČR predbiehajú legislatívu. Zákonodorca však nasleduje v tesnom závese. Zámer nového Občianskeho zákonníka by mal výslovne ustanoviť povinnosti strán v predzmluvnej fáze ( § § 1527 a 1528).

Považoval by som za potešujúce, keby si doktrínu zodpovednosti za zavinenie v predzmluvných vzťahoch v tomto kontexte osvojili aj slovenské súdy (a keby ich prípadne nasledoval aj zákonodarca). V súčasnosti neviem o žiadnom ukončenom prípade, v ktorom by slovenské súdy rozhodovali o predzmluvnej zodpovednosti (ak takéto konanie na Slovensku prebehlo alebo prebieha, budem veľmi vďačný za akékoľvek informácie). Dovtedy ostáva len dúfať, že klienti aj po zmarenej transakcii nezabudnú zaplatiť právnické účty.

__________________________________________

Dúfam, že toto stručné zhrnutie niektorých názorov na jeden z aspektov inštitútu culpa in contrahendo bude pre niekoho podnetné. Uvedomujúc si však obmedzenia vyplývajúce z formátu blogosféry ako aj z mojich znalostí, by som pre podrobnejšiu analýzu tejto rozsiahlej a zaujímavej témy rád odporučil nasledujúce vynikajúce články.

Štefanko, J.: Culpa in contrahendo alebo zodpovednosť za zavinenie v predzmluvných vzťahoch. Právny obzor, 91, č. 3, s. 170 – 189.

Salač, J.: Culpa in contrahendo v českém právu? Právní rozhledy, 9/2002, s.r. 413 – 417.

Csach, K.: Doktrína culpa in contrahendo v obchodnom práve. Bulletin Slovenskej advokátskej komory, 5/2006.

Grulich, T.: Důsledky účelového přerušení kontraktačního jednání. pravniradce.ihned.cz, 29.5.2008


Názory k článku "Nesnesitelná lehkost" bezdôvodného ukončenia rokovaní o zmluve:


  Branislav Gvozdiak, 04. 11. 2008 v 12:46 - Culpa in contrahendo v Poľsku...

Art. 72 § 2 Kodeksu Cywilnego bol prijatý novelou zo 14. februára 2003 (účinnosť od 25. septembra). V súlade s jeho znením strana, ktorá začala alebo zúčastnila sa rokovaní porušujúc dobré obyčaje (mravy), predovšetkým neexistenciou úmyslu uzatvorenia zmluvy, je povinná napraviť škodu, ktorá vznikla druhej strane z toho dôvodu, že počítala s uzatvorením zmluvy.

Právny stav pred touto novelou bol veľmi podobný terajšiemu právnemu stavu na Slovensku alebo v Čechách. Zodpovednosť z titulu „culpa in contrahendo“ mala charakter deliktu (občianskoprávneho samozrejme) na základe art. 415 kc. (pekná náhoda, nie?). Tu bolo samozrejme treba preukazovať zavinenie.

Osobne si myslím, že na Slovensku by bolo potrebné prijať podobnú novelu ako v poľskom práve, už len preto že súdy sa málokedy chcú u nás zamyslieť nad vyššými princípmi a zložitými právnickými konštrukciami (samozrejme tu so mnou nemusí nikto súhlasiť, ja osobne ale mám takýto pocit a o to viac obdivujem napr. nemecké súdy, ktorých odôvodnenia schopné úplne dokonale obhájiť svoje stanovisko by si zaslúžili osobitný predmet na právnických školách). Treba sa však vyvarovať niekoľkých problémov, ktoré v súvislosti s touto novelou povstali v Poľsku a „rozviať“ teoretické pochybnosti musela právna veda a judikatúra...

Predovšetkým bolo problémom to, či v súvislosti so zmenou právneho stavu došlo ku zmene zodpovednosti z deliktovej na kontraktuálnu. Pri kontraktuálnej by bolo nevyhnutné preukázať titul tejto zodpovednosti – pričom na druhej strane použitie art. 72 § 2 predpokladá práve situáciu, kedy žiadna vstupná zmluva uzatvorená nebola (keďže logicky sa potom práva a povinnosti riadia ňou a novela uzatváranie takýchto zmlúv nijako neobmedzila). Prichádza teda do úvahy jedine súhlas konkludentný. V poľskom práve ale z ohľadu na ochranu zmluvných strán je pre konkludentný súhlas („milczące porozumienie”) potrebné konkrétne ustanovenie (viď np. art. 68 § 2 kc.). Okrem toho takáto koncepcia by znamenala, v súlade s judikatúrou, aj porušenie zásad slobodnej vôle a zmluvnej slobody. Zodpovednosť z deliktu tiež ale neprichádza do úvahy, nakoľko by to druhú stranu aj naďalej nútilo preukazovať zavinenie druhej strany. To by samozrejme znamenalo, že novelizácia nepriniesla žiadnu zmenu... Okrem toho art. 72 kc. sa nachádza v knihe I vo všeobecných ustanoveniach (a nie v nedovolených činoch – kniha III titul VI). V samom texte ustanovenia nie je ani slovo o vine, vyžaduje sa iba preukázanie narušenia dobrých mravov, čo je vo všeobecnosti považované za jednoduchšie než preukazovanie viny. V judikatúre sa teda prijalo, že zodpovednosť vyplývajúca z art. 72 § 2 kc. je opretá na samostatnom predpoklade porušenia dobrých mravov. Cesta to ale nebola tak jednoduchá, ako sa môže zdať na základe tohto textu :).

Okrem toho bol problém aj s tým, akú premlčaciu lehotu použiť na tieto prípady. Do novely sa totižto používal art. 442 kc. – 3 roky subjektívna, 10 rokov objektívna lehota. Art. 442 sa ale týka iba nedovolených činov. V súvislosti s tým, že si novelizácia, ako som už spomenul vyššie, našla miesto vo všeobecných ustanoveniach, tak aj premlčanie bude regulované všeobecnými ustanoveniami o premlčaní = všeobecná lehota 10 rokov. Môže sa to teraz zdať jasné, ale v prvých sporoch kde sa tento problém vyskytol tomu tak nebolo...

Zaujímavo sa tiež vyvíjala judikatúra ohľadom výšky škody, na ktorú má poškodená strana nárok. Aby som to skrátil, momentálny stav je taký, že sa možno domáhať aj ušlého zisku, ktorý strane vznikol neuzatvorením napr. inej zmluvy (tu treba preukázať, že normálnym následkom neexistencie porušenia dobrých mravov druhou stranou by bolo uzatvorenie zmluvy s iným subjektom). Výnimočne teda poľské súdy priznávajú aj náhradu sa ušlý zisk, ktorý by strana dosiahla nezúčastňujúc sa na rokovaniach z druhou stranou.

No rozpísal som sa trochu, ale to preto že ma akurát táto problematika zaujala. Dokonca som sa s rozsahom textu celkom krotil. Na záver podľa mňa vyplýva pre eventuálnu slovenskú úpravu nasledovné:
1. Osobne som za takúto úpravu.
2. Mala by byť podobná tej poľskej (alebo inej samozrejme), ale každopádne podrobnejšia, konkrétna úprava výšky škody, konkrétne a vyčerpávajúce základy zodpovednosti.
3. Osobne by som dokonca vypísal niekoľko najpodstatnejších prípadov „culpa in contrahendo“ – a. úmyselné predlžovanie negociácií so zámerom znemožnenia druhej strane rokovať s inými subjektami, b. negociácie bez zámeru uzatvorenia zmluvy, c. uvedenie do omylu počas rokovania, d. spochybňovanie skôr dohodnutých ustanovení, e. bezzásadné odmietnutie sprístupnenia dôležitých informácií, f. bezdôvodné prerušenie negociácií...

V každom prípade si ale myslím, že ako-takú ochranu poskytujú aj všeobecné ustanovenia o škode, tzn. § 415 OZ, a treba to aj uplatňovať, nech sa aj u nás na súdoch naučia rozmýšľať v trošku širšých kategóriách. Alebo aspoň nech máme nejaký judikát :D:D:D

  Branislav Gvozdiak, 04. 11. 2008 v 13:05 - § 415 OZ

Otázkou však zostáva, či v slovenskom práve vôbec existuje niečo ako "všeobecná povinnosť lojálnych rokovaní" (viem že je to trochu kostrbaté ale nad tým sa budem zamýšľať naskôr:)), sám dobre vieš že aplikácia § 415 nie je jednoduchá a ani sudcovia ju nevidia u nás radi. Ale niekto môže povedať že v súlade so zásadou kontraktuálnej slobody s tým má druhá strana rátať. A preukazovanie zlého úmyslu... no.

Preto by mala byť "culpa in contrahendo" podľa mňa výslovne upravená. Bez nasledovania súdov, ale jednoducho čo najskôr. Lebo môže sa nám to nepáčiť, ale musíme rozumieť aj subjekty, ktoré takéto správanie môžu veľmi ľahko ospravedlniť svojimi ekonomickými záujmami... a keď im to právo priamo nezakazuje, tak budú tvrdiť že náš právny poriadok neporušujú...

  Juraj Gyarfas, 06. 11. 2008 v 15:56 - Juraj Gyarfas

Dakujem za vsetky tieto informacie o polskej uprave. Polsku judikaturu ani teoriu som v tomto kontexte prilis neskumal, takze toto bolo naozaj velmi podnetne.

Suhlasim, ze by bolo vhodne takuto upravu zaviest aj na Slovensku. Ale nemyslim si, ze by bolo dobre vypisat konkrent pripady culpa in contrahendo. Zda as mi, ze pre problem "tahania druhej strany za nos" by stacilo zakotvit zakonnu povinnost viest rokovania v dobrej viere, napriklad niekde okolo § 43 OZ (podobne ako v navrhu noveho ceskeho OZ, kde je to tiez medzi vseobecnymi ustanoveniami o zmluvach). Tym padom by sme mali povinnost, ktora bola porusena a zvysok by mohol ist podla § 420 OZ.

Suhlasim, ze aplikacia vseobecnych ustanoveni ako je § 415 OZ je problematicka. Ale o to elegantnejsie su vacsinou tie argumentacne linie :-)
Napriklad v druhom z vyssie opisanych ceskych konani sa mi velmi pacilo, ze odvolaci sud vyhlasil, ze neexistuje ziadna povinnost uzatvorit zmluvu, ktora by bola porusena a NS CR ho opravil, ze tu samozrejme neslo o porusenie povinnosti uzatvorit zmluvu (ziadna taka povinnosti samozrejme neexistuje), ale o porusenie povinnosti predchadzat skodam.

Zaujimava je v tomto aj anglicka doktrina, ktora taktiez odmieta povinnost rokovat v dobrej viere. Sudca Lord Ackner: "Povinnost rokovat v dobrej viere je nepraktizovatelna a je inherentne nekonzistentna s poziciou strany v rokovani." (Citovane podla vyssie uvedeneho clanku K. Csacha)

  Branislav Gvozdiak, 07. 11. 2008 v 09:24 - Branislav Gvoždiak

S tym vypisanim konkretnych pripadov culpa in contrahendo mi islo samozrejme o demonstrativny vypocet. A dobry demonstrativny vypocet nikdy nie je zly - kazdy si vie predstavit co to vlastne znamena, nerokovat v zlej viere.

Co sa tyka upravy - povinnost viest rokovania v dobrej viere - tak myslim ze sudne vymahanie skody vzniknutej porusenim tejto povinnosti by bolo asi podobne k tomu, co je mozne teraz podla § 415 v suv. s § 420 teraz. Jedine co by to prinieslo by bolo vyslovne zavedenie takej povinnosti, a uz by nikto nemohol tvrdit, ze nieco ako "povinnost lojalne rokovat" neexistuje.

Ja osobne som za to, aby sa nestalo nieco ako v polsku po horeuvedenej novele art. 72 § 2 kc. - aby nikto netvrdil ze podmienkou zodpovednosti je nie len porusenie dobrych mravov, ale aj zavinenie... co naozaj nie je podla mna vhodne. Ono pravdupovediac, ked som sa nad tym teraz zamyslel, tak je asi jedno ci to bude porusenie dobrych mravov, ci povinnost rokovat v dobrej viere, podstatny prinos by som naozaj videl jedine v tom, ze sa takato povinnost priamo zavedie a nikto nebude moct jej existenciu spochybnovat. Pretoze na druhej strane, pri prilis sirokej uprave by to mohlo byt vyuzivane aj naopak, ked povedzme druha strana odstupi od rokovani z ospravedlnitelnych dovodov. Ide mi jednoducho o to, aby sme nezasli do extremu a nenutili ludi podpisovat zmluvy uz na zaklade toho, ze zacali rokovat o ich obsahu :D Preto by podla mna bol vhodny ten demonstrativny vypocet pripadov culpa in contrahendo. Lebo urcite so mnou suhlasis, ze princip zmluvnej slobody (a slobodnej vole) je jeden z najzakladnejsich v obcianskom prave...

Velmi zaujimavy je v suvislosti s tym postoj anglicanov... Aj ked s tym vyrokom sudco Lorda Acknera hlboko nesuhlasim a podla mna mozno uplne normalne zosuladit dobru vieru a poziciu strany v rokovani. Dokonca taky stav povazujem za prirodzeny, rokovanie v zlej viere je pre mna vybocenim z normy. Skor im ale asi ide o to, co som spominal vyssie - zachovanie co najvacsej miery zmluvnej slobody. Nevies ako je na tom doktrina culpa in contrahendo v USA?

Pozdrawiam,

Brano :)

  Juraj Gyarfas, 07. 11. 2008 v 16:53 - ad Brano

mne sa skor zda, ze zavinenie by tam malo byt. aj tak sa mu nevyhneme, ked pojdeme podla § 420, ale podla mna by ani nebolo dobre sa mu vyhybat a robit z toho objektivnu zodpovednost.

neviem ako je to v USA. tipoval by som, ze podobne ako v Anglicku, ale vobec nic o tom neviem. ak Juraj A. este sleduje tuto debatu, mozno by k tomu mohol nieco dodat.

  Branislav Gvozdiak, 07. 11. 2008 v 19:57 - zavinenie...

No ale Duri, v momente ako tam chces mat zavinenie, tak je v podstate akakolvek uprava zbytocna a mozes ist kludne podla § 415 + 420 OZ... Podla mna by to ustanovenie malo vyzerat asi tak, stanovi povinnost rokovat v dobrej viere + kto tuto povinnost porusi je povinny druhej strane nahradit skodu ktora jej tym vznikla. Bez dokazovania zavinenia, to by bol podla mna problem, a "nesnesitelna lehkost" ukoncenia rokovani by tu v podstate zostala, lebo by znovu vsetko zaviselo od judikatury...
Cesky sud sa k tomu postavil v tebou citovanom rozhodnuti velmi pekne a elegantne... ale to este nic nezarucuje :)

No urcite budem rad ak sa k tomu vyjadri este niekto...

  Juraj Gyarfas, 10. 11. 2008 v 10:54 - zavinenie .....

nesuhlasim celkom. zda sa mi, ze ist podla § 420 OZ je fajn a nie je potrebne vymyslat osobitne ustanovenie o zodpovednosti. § 420 OZ je podla mna dostacujuci, ale z podmienok zodpovednosti nemame celkom jasne podchytene porusenie povinnost, kedze porusenie vseobecnej prevencnej povinnosti podla § 415 OZ je velmi vseobecne. takze ak by sme mali jednoznacne ustanovenie o povinnosti, mohla by uz zodpovednost ist vseobecne podla § 420 OZ s tym, ze by sme dokazovali vysku skody a kauzalny nexus. zavinenie sa prezumuje, takze by ho poskodena strana nemusela dokazovat, ale druha strana by sa mohla podla § 420 ods. 3 OZ exkulpovat. co Ty na to?


  Branislav Gvozdiak, 10. 11. 2008 v 11:56 - Suhlasim, ale...

Samozrejme, teoreticky sa aj mne toto zda byt najlepsie riesenie, len si nie som celkom isty ako by to vyzeralo v praxi... no lebo ako som sa to snazil ukazat v prvom komentari, np. v polsku je podobna uprava uz viac nez 5 rokov, a napriek tomu ze tych sporov nie je malo, urcite viac nez by ich bolo na Slovensku, tak to s judikaturou a s nazormi pravnikov vyzera velmi rozne :(
Fakt ze s tou exkulpaciou mas pravdu a neuvedomil som si to pisuc do diskusie :( A je to teoreticky dobra konstrukcia. A to ze by bolo vhodne ustanovit povinnost rokovat v dobrej viere sme sa zhodli uz davno.
Kazdopadne by bolo vhodne viest diskusiu nie medzi nami, ale s vacsim poctom citatelov :) Mozno by sa bolo treba zamysliet nad zmenou salvie tak, aby bola niekde informacia aj o najnovsich komentaroch... nie len ich pocet pod samotnym postom, ale napriklad taky podobny stlpcek ako citacka JP a LE Blogu. Hm?

  Juraj Gyarfas, 19. 04. 2017 v 16:04 - NS ČR

"Škodou vzniklou porušením předsmluvní povinnosti mohou být zejména náklady vynaložené v souvislosti s předsmluvním vyjednáváním či s přípravou podmínek pro uzavření smlouvy (náklady na právní zastoupení, na znalecké posudky, na správní a jiné poplatky, na zajištění si úvěru apod.) nebo i výdaje směřované k předmětu smlouvy. Není významné, komu byly takové částky zaplaceny (zda je obdržela potenciální smluvní strana či třetí osoby), z hlediska definice skutečné škody je rozhodující, zda se jejich zbytečným vynaložením snížil majetkový stav poškozeného. Takový charakter mohou mít i náklady na úpravu věci, která má být předmětem převodu a kterou předpokládaný budoucí vlastník provedl v dohodě s dosavadním vlastníkem.
"


podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 337/2015, ze dne 26. 10. 2016

  Juraj Gyarfas, 19. 06. 2017 v 09:27 - NS ČR k predzmluvnej zodpovednosti

"Za porušení prevenční povinnosti lze považovat i počínání jedné ze smluvních stran v procesu uzavírání smlouvy. Při respektování zásady smluvní volnosti a rovného postavení účastníků lze chování jednoho z potencionálních smluvních partnerů označit za protiprávní, jestliže jednání o uzavření smlouvy dospělo do stadia, kdy jedna ze stran byla v důsledku chování druhé strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, a druhá strana ukončila jednání o uzavření smlouvy, aniž k tomu měla legitimní důvod, přestože věděla, že smluvní partner v souvislosti s předpokládaným uzavřením smlouvy vynaložil finanční prostředky. Porušení prevenční povinnosti má za následek vznik odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., jsou-li splněny další zákonem stanovené podmínky, tedy vznik škody a vztah příčinné souvislosti mezi škodou a porušením právní povinnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2008, sp. zn. 25 Cdo 127/2007, publikovaný pod C 6332 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck). Obdobně v rozsudku ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 1166/2004, publikovaném pod č. 82/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud z hlediska ustanovení § 415 a 420 obč. zák. řešil odpovědnost za škodu vzniklou porušením předsmluvní povinnosti, a to bezdůvodným ukončením jednání o uzavření smlouvy za situace, kdy jedna ze stran vynaložila finanční prostředky v souvislosti s přípravou návrhu smlouvy a se zajišťováním si úvěru na smluvní plnění. V případě, že by šlo dokonce o úmyslné jednání v rozporu s dobrými mravy, může nastoupit odpovědnost za škodu podle § 424 obč. zák.

Škodou ( § 442 odst. 1 obč. zák.) mohou být v takových případech zejména náklady vynaložené v souvislosti s předsmluvním vyjednáváním či s přípravou podmínek pro uzavření smlouvy (náklady na právní zastoupení, na znalecké posudky, na správní a jiné poplatky, na zajištění si úvěru apod.) nebo i výdaje směřované k předmětu smlouvy. Není významné, komu byly takové částky zaplaceny (zda je obdržela potenciální smluvní strana či třetí osoby), z hlediska definice skutečné škody je rozhodující, zda se jejich zbytečným vynaložením snížil majetkový stav poškozeného. Takový charakter mohou mít i náklady na úpravu věci, která má být předmětem převodu a kterou předpokládaný budoucí vlastník provedl v dohodě s dosavadním vlastníkem, jako tomu bylo i v nyní projednávané věci.

[...]

Odvolací soud nesprávně odmítl aplikaci § 415 obč. zák. s poukazem na to, že žalovaná se k darování domu smluvně nezavázala a nebyla povinna dům odkázat ani v závěti (podmínkami obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. v návaznosti na toto ustanovení se nezabýval). Přehlédl totiž, že pokud by tak učinila, šlo by o přímé porušení smluvní povinnosti ve smyslu § 420 odst. 1 obč. zák., nikoliv o tzv. generální prevenci. Oproti tomu dopad obecné prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. (její porušení rovněž zakládá obecnou odpovědnost podle § 420 odst. 1 obč. zák.) je širší a vztahuje se právě i na daný případ, kdy uzavření nabízené darovací smlouvy nebylo podchyceno smlouvou o smlouvě budoucí, avšak vzhledem k okolnostem případu, způsobu jednání účastníků i opodstatněnému očekávání, že druhá strana dodrží své slovo, mohli žalobci jako potenciální účastníci smlouvy důvodně spoléhat, že k jejímu uzavření dojde, a tomu i přizpůsobili své jednání. Ostatně podkladem pro takové jejich očekávání byla vedle nabídky darování i smlouva o bezúplatné rekonstrukci domu, která vycházela z předpokládaného převodu domu na žalobce. Kromě toho žalovaná následně i svou závětí, v níž obmyslela žalobkyni b), nadále udržovala u žalobců opodstatněné přesvědčení, že na ně vlastnické právo k domu v budoucnu přejde.
"

NS ČR, 25 Cdo 337/2015

  Milan Hlušák, 19. 06. 2017 v 18:56 - Dve úvahy

Uvedené české rozhodnutie (25 Cdo 337/2015) mi dalo podnet na dve úvahy. Po prvé, nemyslím si, že je úplne správne za každú cenu sa upínať na koncept culpae de contrahendo. Možno je to vhodné v Nemecku, no na pozadí nášho práva si vieme vystačiť s § 415 Obč. zák. bez toho, aby sme museli mimozákonne normovať osobitný druh zodpovednosti.

A po druhé, opäť sa tu opakuje dogma, že bezdôvodné obohatenie má iba subsidiárnu funkciu. Vo väčšine prípadov to možno platí (záväzky ex contractu, vindikácia), no pri záväzkoch ex delicto to nie je až také jasné. Niekedy môže byť pre žalobcu výhodnejšie ísť cestou kondikcie ako náhrady škody. Napr. ak hodnota obohatenia je vyššia ako hodnota škody alebo ak je ťažké preukázať niektorú podmienku odškodnenia. Nemožno vylúčiť ani prípad, kedy sa oba nároky premlčia v iný termín, keďže začiatok plynutia objektívnej 10-ročnej premlčacej lehoty (zrejme) nemusí byť zhodný.

  Juraj Gyarfas, 05. 04. 2018 v 18:17 - NS ČR k všeobecnej prevenčnej povinnosti

"O porušení obecné prevenční povinnosti zakotvené v § 415 obč. zák. lze uvažovat pouze v případě neexistence konkrétní právní úpravy vztahující se na jednání (činnost), jehož protiprávnost se posuzuje. Pokud byl dodržen postup stanovený speciálním právním předpisem, je použití § 415 obč. zák. vyloučeno."

NS ČR, sp.zn. 25 Cdo 3285/2015

  Juraj Gyarfas, 26. 11. 2018 v 18:21 - NS ČR k ukončeniu rokovaní

Při jednání o uzavření smlouvy je jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potencionální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté.

NS ČR, 25 Cdo 462/2018

  Juraj Gyarfas, 10. 06. 2019 v 17:26 - c.i.c. v praxi

Rád by som Radovi Pálkovi poďakoval za upozornenie na zaujímavý český prípad, v ktorom sa rieši predzmluvná zodpovednosť v praxi. Ide o rozhodnutie Mestského súdu v Prahe, sp. zn. 18 Co 337/2018. Prvostupňový súd vyhovel žalobe o náhradu škody spôsobenej porušením predzmluvných povinností (ukončením rokovaní o zmluve), odvolací súd rozhodnutie zmenil a žalobu zamietol.

Z odôvodnenia vyberám:

"Z výše citovaného ustanovení vyplývá, že samotné neuzavření smlouvy může být deliktem tehdy, je-li důsledkem nepoctivého jednání při zahájení jednání či v průběhu jednání o smlouvě. Takové úmyslné jednání žalovaných však z obsahu spisu ani z dokazování nevyplývá. Sama žaloba se opírá o tvrzení, že všichni účastníci dohody z 21. 1.2016 měli v úmyslu uzavřít smlouvu o převodu obchodních podílů a v uvedeném úmyslu o smlouvě následně jednali, žalobci ani nebyl předložen žádný důkaz prokazující, že by žalovaní úmyslně vyvolali simulované jednání a následně vněm pokračovali.

Výše citované ustanovení § 1728 odst. 1 o. z. současně znamená, že v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy, v rámci něhož nutně vznikají určité náklady (za právní zastoupení, ztrátu času, jízdné, administrativní náklady apod.), nemá žádná z jednajících stran právo na náhradu těchto nákladů, vyjma případů, které jsou smluvně ošetřeny. Uzavření takové smlouvy (upravující náhradu vzniklých nákladů za jednání o smlouvě o převodu obchodních podílů) však nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno.

[...]

Především nebyla naplněna výše cítovaná podmínka ad 1/ vyplývající z ust. § 1729 odst. 1,2 o. z., tj. že by smluvní strany dospěly do takového stadia, že uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů se jevilo jako vysoce pravděpodobné . Odvolací soud v této souvislosti považuje za chybný závěr soudu I. stupně, že postačí, pokud se účastníci v dubnu a dále v červnu 2016 dohodli na základních bodech sjednávané smlouvy. Takový názor odporuje výslovné dikcí ustanovení § 1728 odst. 1 o. z., které hovoří o vysoké pravděpodobnosti uzavření smlouvy, tj. dohodu o všech účastníky nastolených otázkách, které jsou předmětem neukončeného vyjednávání účastníků. Je-li uzavření smlouvy výrazem smluvní volnosti jednající strany, nelze mít za to, že některá z projednávaných otázek je z hlediska skutkové podstaty § 1729 odst. 1, 2 o. z. důležitější či podstatnější než jiná, když danou problematiku strany považují za natolik významnou, aby byla výslovně upravena ve smlouvě. Z výsledků dokazování také vyplývá, že v dubnu 2016 nemohlo dojít k předsmluvní odpovědnosti žalovaných, a to již z toho důvodu, že vyjednání podmínek smlouvy z obou jednajících stran po tomto datu pokračovalo. Nadto je zřejmé, že k tomuto datu (duben 2016) ještě ani nebylo podstaveno najisto, že nabyvatelem obchodních podílů bude společnost ALASAILA, a. s. Skutečnost, že nabyvatelem obchodních podílů by měla být společnost ALASAILA, a. s., byla a mohla být (s ohledem na datum jejího majetkového převzetí) účastníkům sjednávané smlouvy totiž známá až v červnu 2016.

Z výsledků dokazování dále vyplývá, že ani v červnu 2016 nebylo uzavření smlouvy vysoce pravděpodobné , když v této době a ani do data, 13. 7. 2016, kdy 1. žalovaný ukončil jednání o uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů, nebyla mezi účastníky jednání ukončena o celé řadě otázek, jako napť.

-prohlášení o zárukách žalovaných (o jejich obsahu a rozsahu, o kterém měly strany velmi odchylnou představu v rozmezí 50-350 mil. Kč),

-o problematice výpočtu a výplaty hotovosti za převody obchodních podílů žalovaným,

-ohledně řešení jednotlivých obchodních případů společnosu ENETEX,

-ohledně zajištění podpisu paní K. na smlouvě (přičemž tento podpis byl oběma stranami označen za nutnou podmínku platné smlouvy),

-o tzv. zákazu konkurence, a to nejen ze strany 1. žalovaného, ale 1 společnosti ENETEX GmbH, se sídlem v Německu (která však nebyla ani účastníkem smlouvy),

-o zapojení 1. žalovaného do společnost ENETEX po případném prodeji obchodních podílů.

Ze všech shora uvedených skutečností vyplývá, že ke dni 15. 7. 2016, kdy 1. žalovaný sdělil, že již nadále již nebude jednat o převodu obchodních podílů a stručně uvedl důvod ukončení tohoto jednání, nebyla mezi stranami vyřešena celá řada ujednání smlouvy. Třeba dodat, že ze strany 1. žalovaného se dozajista nejednalo o marginální ujednání, která ve smlouvě dojednána nebyla, neboť problematika tzv. dalších ujednání zavazující 1. žalovaného k finančním zárukám či zákaz konkurence (včetně zákazu konkurence, jenž měl dokonce platit 1 pro zcela jiný subjekt německou společnost Gmbh) podstatně měnily původní hospodářský význam smlouvy zachycený v písemné dohodě ze dne 21.1.2016. Stav vyjednávání smlouvy tedy nelze označit za takový, aby podpis smlouvy o převodu obchodních podílů bylo možno očekávat jako vysoce pravděpodobný .
"

  Juraj Gyarfas, 27. 08. 2019 v 10:35 - predzmluvná zodpovednosť v českej praxi

"Při jednání o uzavření smlouvy je jedna ze stran kontraktačního procesu v důsledku chování druhé potenciální smluvní strany v dobré víře, že smlouva bude uzavřena, tehdy, jestliže je dosažena shoda na celém obsahu smlouvy a chybí již pouze její stvrzení v dohodnuté či předepsané formě, případně tehdy, dospěla-li kontraktační jednání do takové fáze, kdy se dohoda na obsahu smlouvy a její následné stvrzení jeví, vzhledem k dosavadním projevům stran, jako prakticky jisté."

NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 462/2018

  Juraj Gyarfas, 14. 12. 2020 v 20:35 - k významu slov „subject to contract“ v návrhu zmluvy

"Once negotiations have begun “subject to contract”, the court will not conclude that such a qualification has been expunged unless that is expressly agreed by the parties, or if this is the necessary implication of their words or conduct. There must therefore be a formal contract or clear, factual grounds for inferring that the parties must have intended to dispense with the precondition. In the court’s view there was neither."

Court of Appeal (Civil Division), Joanne Properties Limited v Moneything Capital Limited and Moneything (Security Trustee), [2020] EWCA Civ 1541

Kaminski, N. The force of “subject to contract”. Allen & Overy Compact Contract. http://www.aocompactcontract.com/the-force-of-subject-to-contract/

  Juraj Gyarfas, 28. 03. 2021 v 21:00 - NS SR k predzmluvnej zodpovednosti

"Podľa právneho názoru dovolacieho súdu konštatovanie odvolacieho súdu, že samo neuzatvorenie zmluvy nie je konaním priečiacim sa dobrým mravom, spočíva na prehliadnutí toho, že žalobkyňa za dôvod zakladajúci jej právo na náhradu škody nepovažuje samotnú skutočnosť, že jej neboli prenajaté nebytové priestory (že medzi účastníkmi nedošlo k uzatvoreniu zmluvy o nájme). Žalobkyňa podstatu škody vidí v tom, že pôvodný prístup žalovaného mesta v nej vyvolal presvedčenie, že nájomná zmluva bude istotne uzatvorená, a preto, konajúc v dobrej viere, objednala projektovú dokumentáciu a zaplatila za ňu úhradu. Nebola by tak ale postupovala, pokiaľ by ju mesto včas informovalo o všetkých významných okolnostiach a zmene pôvodnej situácie. Nekorektné, protesty občanov zamlčujúce konanie mesta nesie – podľa názoru žalobkyne – znaky úmyselného správania priečiaceho sa dobrým mravom. Názor odvolacieho súdu, že žalobkyňa v dôsledku neuzavretia zmluvy o budúcej zmluve musí sama znášať negatívne dôsledky všetkých rizík, nie je správny. Sama skutočnosť, že účastníci neuzatvorili zmluvu o budúcej (nájomnej) zmluve, totiž bez ďalšieho neznamená, že by pri ich rokovaniach vedúcich k uzatvoreniu (nájomnej) zmluvy nemohlo dôjsť k porušeniu všeobecnej prevenčnej povinnosti zakladajúcej právo na náhradu škody v zmysle § 415 Občianskeho zákonníka."

NS SR, sp. zn. 3 Cdo 78/2009


  Juraj Gyarfas, 01. 10. 2021 v 10:20 - odškodniteľné náklady v rámci predzmluvnej zodpovednosti

"Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Odo 1166/2004 dospěl ohledně majetkové újmy vzniklé vynaložením nákladů v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy k závěru, že potenciálním smluvním partnerům zpravidla vznikají náklady, jejichž povaha a výše závisí na typu předpokládané smlouvy, s jejichž vynaložením musí počítat bez ohledu na to, zda zamýšlená smlouva bude nakonec uzavřena či nikoliv. Vynaložení těchto „obvyklých” provozních nákladů přitom za odškodnitelnou majetkovou újmu ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. považovat nelze. Oproti tomu v případě vynaložení nákladů, které nelze považovat za – pro uzavření smlouvy konkrétního typu – běžné (obvyklé), a jejichž potřeba vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany, nelze vyloučit možnost jejich posouzení jako škody podle výše odkazovaného ustanovení.

Rozlišování, zda konkrétní náklady spadají mezi obvyklé provozní náklady, které nelze podle výše citovaného judikátu považovat za odškodnitelnou újmu, či zda jde o odškodnitelné neobvyklé náklady, jejichž potřeba vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany, bude záviset na konkrétních okolnostech každého případu. Povaha a výše obvyklých nákladů závisí na konkrétním typu smlouvy, o jejímž uzavření strany jednají; konkrétně lze v případě smlouvy o dílo demonstrativně uvést například náklady na vypracování nabídky, návrhu smlouvy, návrhu rozpočtu apod. Pojem obvyklých nákladů, které se v rámci předsmluvní odpovědnosti neodškodňují, ovšem nelze vykládat extenzivně, neboť jde pouze o takové náklady, s jejichž vynaložením musela potenciální smluvní strana počítat, ať už bude smlouva uzavřena či nikoli. Půjde tedy skutečně jen o nezbytné administrativní náklady, jejichž vynaložení lze očekávat u smlouvy určitého typu, nikoli o náklady spojené s přípravou realizace konkrétní vyjednávané smlouvy mezi potenciálními kontrahenty.

Pojem „náklady, jejichž potřeba vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany“ nelze při posuzování odškodnitelných nákladů u předsmluvní odpovědnosti dle obč. zák. vykládat tak, že jde pouze o náklady, k jejichž vzniku dala druhá strana výslovný pokyn, nýbrž je třeba tento pojem vykládat s ohledem na konkrétní okolnosti případu i tak, že tyto náklady mohou vzniknout zahájením činností potřebných k realizaci projektu, o němž potenciální smluvní strany jednají, a s jejichž zahájením byla druhá smluvní strana srozuměna.

Uvedené závěry se vztahují pouze k problematice předsmluvní odpovědnosti judikované v režimu dnes již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, již institut předsmluvní odpovědnosti výslovně upravuje a podle této právní úpravy se již neuplatní dělení na neodškodnitelné obvyklé náklady a na neobvyklé náklady, jejichž potřeba vyvstala v důsledku specifických požadavků druhé strany a které se odškodňují.
"

NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 836/2021

  Juraj Gyarfas, 25. 02. 2023 v 22:01 - KS TT ku culpa in contrahendo

"18. Culpa in contrahendo, nazývaná aj predzmluvná zodpovednosť je inštitút, ktorý je možno chápať ako zodpovednosť za porušenie povinností v právnom vzťahu medzi potenciálnymi účastníkmi budúcej zmluvy v procese kontraktácie. Napriek tomu, že nejde o tradičný inštitút slovenského práva, Obchodný zákonník aj Občiansky zákonník obsahujú viacero ustanovení porušením ktorých je možné založiť tento druh zodpovednosti. Predzmluvná zodpovednosť zahŕňa viacero skutkových podstát, z ktorých vyplývajú pre účastníkov rôzne nároky. Ide o vyvodenie zodpovednosti za škodu, ktorá vznikla tým, že jedna zo strán kontraktačného procesu bola v dôsledku chovania druhej potencionálnej zmluvnej strany v dobrej viere, že dojednávaná zmluva bude uzatvorená. Pojem „Culpa in contrahendo“ znamená teda zodpovednosť za zavinenie pri uzatváraní zmluvy, resp. porušenie povinnosti pri príprave zmluvy. Tiež je možné ho definovať ako zodpovednosť za predzmluvné konanie alebo ako zodpovednosť za škodu, ktorá bola spôsobená neplatnosťou právneho úkonu.

19. Podľa rozsudku sp.zn. 25Cdo/127/2007 Najvyššieho súdu ČR, je všeobecne platný právny názor, že pri rešpektovaní zásady zmluvnej voľnosti a rovného postavenia účastníkov bez chovania jedného s potencionálnym zmluvným partnerom považovať za protiprávne za predpokladu, že jednania o uzavretí zmluvy dospeli do štádia, keď jedna zo strán bola v dôsledku chovania druhej strany v dobrej viere, že zmluva bude uzavretá a druhá strana ukončila jednania o uzavretí zmluvy bez toho, že by k tomu mala legitímny dôvod.

20. Aby bolo možné hovoriť o tejto predzmluvnej zodpovednosti a poškodenej strane mohla byť priznaná náhrada určitých nákladov, vyžaduje sa splnenie podmienok, že vyjednávanie o zmluve sa nachádza v pokročilom štádiu, že poškodená strana legitímne očakáva uzatvorenie zmluvy, že vyjednávanie je ukončené bez vážneho dôvodu.

21. Podľa rozsudku sp.zn. 29 Odo 1166/2004 Najvyššieho súdu ČR pri aplikácii §-415 v spojení s ustanovením §-u 420 Občianskeho zákonníka musia byť v takomto prípade zodpovednosti za zavinenie v predzmluvnom štádiu splnené základne predpoklady zodpovednosti za škodu:

-protiprávny úkon - teda, že zodpovedný subjekt konal v rozpore s objektívnym právom a že porušil právnu povinnosť, je potrebné preukázať, že zodpovedný subjekt porušil právnu povinnosť, ktorá mu vyplýva zo všeobecne záväzných predpisov a iných noriem, ktoré má zachovávať zo zmlúv alebo iných právnych úkonov, prípadne i z porušenia ustanovenia §-u 415 Občianskeho zákonníka,

- vznik škody - existencia škody, ktorá mala nastať v majetkovej sfére poškodeného a to v podobe skutočnej škody,alebo vo forme ušlého zisku,

-príčinná súvislosť medzi správaním zodpovedného subjektu a vznikom škody, ktorú je potrebné v každom prípade preukázať, nestačí ju iba predpokladať., pričom dôležitým momentom vzniku predzmluvnej zodpovednosti je tiež preukázanie prijatia ponuky na uzavretie zmluvy.
"

KS TT, sp. zn. 24Co/30/2019

  Juraj Gyarfas, 01. 01. 2024 v 21:06 - Novotná k zavineniu v post-zmluvných vzťahoch

"Splnením zmluvy sa, hoci by sa tak mohlo zdať, nie vždy vzťah bývalých zmluvných partnerov premení na vzťah náhodný. Aj po splnení hlavnej povinnosti môžu byť strany splnenej zmluvy bez ohľadu na ich vôľu prepojené vzťahom, obsahom ktorého sú určité povinnosti konať alebo zdržať sa konania v medziach toho, čo je primerané a vhodné, aby bývalému zmluvnému partnerovi nebola spôsobená ani v post-zmluvnom štádiu škoda na jeho statkoch. Dôvodom existencie takýchto post-zmluvných povinností je teda zvýšené riziko ohrozenia statkov, ktoré pretrváva aj po skončení zmluvy.

Porušenie takýchto ochranných povinností zakladá zodpovednosť za culpa post contractum finitum, vo vzťahu ku ktorej možno identifikovať viaceré podobnosti s inštitútom culpa in contrahendo. Rovnako ako vo vzťahu k predzmluvnej zodpovednosti, ktorá sa spolu s post-zmluvnou zodpovednosť za spôsobenú škodu nachádza v šedej zóne medzi režimom zmluvnej a mimozmluvnej zodpovednosti za škodu, je posudzovanie povahy vzťahu z porušenia post-zmluvnej ochrannej povinnosti diskutabilné, o čom svedčí aj komparatívny náhľad do príbuzných či menej príbuzných právnych poriadkov.
"

Novotná, M. Medzi zmluvou a deliktom: culpa post contractum finitum. In: Novotná, M., Zoričáková, V. (eds.). Dve strany jednej mince – problémy na pomedzí deliktného, zmluvného a vecného práva. VEDA: Bratislava, 2022, s. 141-142.


  Juraj Gyarfas, 01. 03. 2024 v 16:41 - negatívny interes v predzmluvných vzťahoch

"Samotné neuzavření smlouvy není možno ve smyslu ustanovení § 1729 o. z. považovat za protiprávní a z toho důvodu ani nemůže být považováno za příčinu vzniku škody. Protiprávním jednáním je ukončení jednání bez spravedlivého důvodu, tedy chování, které odporuje principu dobré víry. Jenom v tomto chování, a nikoli v neuzavření smlouvy, je nutno hledat příčinu vzniklé škody. Předmětné ustanovení proto nelze chápat jako přiznání práva na náhradu „ztráty z neuzavřené smlouvy“, neboť zde chybí kauzální nexus mezi porušením povinnosti a tímto typem škody.

Ušlý zisk z neuzavřené smlouvy (z jejího nesplnění) tak není v příčinné souvislosti s ukončením jednání strany o uzavření této smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z. Ustanovení § 1729 odst. 2 o. z. stanoví omezení výše náhrady takto vzniklé újmy, nikoli zvláštní důvod vzniku práva na její náhradu."

NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 3191/2022, 31. 10. 2023

Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím