Obchodný v. Občiansky zákonník: Školácka otázka na diskusiu
Juraj Gyarfas, 26. 01. 2009 v 17:03
V poslednej dobe som napísal niekoľko postov, ktoré boli takmer článkami a niekde v závere po dlhých a ešte dlhších odsekoch, kam sa väčšina čitateľov asi ani nedostala, sa skrývala otázka (alebo niekedy celá črieda otázok) na diskusiu. V tomto poste by som sa chcel konečne naozaj držať skrátka a sformulovať krátku a jednoduchú otázku, na ktorú som napriek jednoduchosti zatiaľ nenašiel žiadnu jednoznačnú odpoveď. Zároveň si myslím, že ide o otázku, ku ktorej každý česko-slovenský právnik má čo dodať a tak dúfam, že aspoň niektorí sa o svoj názor podelia.
Tri vety teórie na úvod
Kvôli čitateľnosti sa teraz naozaj obmedzím len na tri vety teórie.
České a slovenské právo má duálnu občianskoprávnu a obchodnoprávnu úpravu záväzkov a to niektorých všeobecných inštitútov ako aj konkrétnych zmluvných typov. Odpoveď na otázku, ktorý vzťah sa spravuje ktorým kódexom nachádzame v prvom rade v § 261 ObZ. Odpoveď na otázku, ktorým kódexom sa spravujú zmluvy, ktoré sú ako zmluvný typ upravené len v Občianskom zákonníku (napr. darovacia zmluva, zmluva o výpožičke, nájomná zmluva, poistná zmluva), ale z hľadiska charakteru zmluvných strán by spadali pod Obchodný zákonník, nachádzame primárne v § 261 ods. 6 ObZ.
Načo sú dobré prechodné ustanovenia
Citované ustanovenie § 261 ods. 6 ObZ bolo na Slovensku s účinnosťou od 1. februára 2004 novelizované zákonom č. 530/2003 Z. z. V Čechách bola podobná novela prijatá o niekoľko rokov skôr zákonom č. 370/2000 Sb. Podľa predchádzajúcej úpravy sa zmluvy, ktoré boli ako zmluvné typy upravené len v Občianskom zákonníku spravovali len Občianskym zákonníkom bez ohľadu na charakter zmluvných strán. Podľa novej úpravy (v oboch krajinách) sa tieto zmluvy (ak strany spadajú pod § 261 ods. 1 a 2 ObZ) spravujú ustanoveniami o danom zmluvnom type v Občianskom zákonníku a inak Obchodným zákonníkom. Českú úpravu som podrobne neskúmal, o slovenskej však viem povedať, že uvedená novela vo vzťahu k tomuto ustanoveniu neobsahovala prechodné ustanovenia ( § 763a ObZ síce obsahuje prechodné ustanovenia k tejto novele, tie sa však týkajú len práv zo zodpovednosti za porušenie záväzkov).
Otázka
Pomaly začína byť zjavné k akej otázke smerujem, takže to nebudem zbytočne naťahovať. Spravujú sa zmluvy, ktoré sú ako zmluvný typ upravené len v Občianskom zákonníku a ktoré boli uzatvorené pred účinnosťou uvedenej novely medzi osobami v zmysle § 261 ods. 1 a 2 ObZ, naďalej len ustanoveniami Občianskeho zákonníka alebo ustanoveniami Občianskeho zákonníka o konkrétnom zmluvnom type v spojení s ustanoveniami Obchodného zákonníka?
Teším sa na Vaše postrehy a názory.
Názory k článku Obchodný v. Občiansky zákonník: Školácka otázka na diskusiu:
Judikatura NS ČR se přiklonila k, podle mého názoru, chybnému stanovisku, že celý závazkový vztah vzniklý před 31/12/2000 se řídí v takovém případě občanským zákoníkem (např. 30 Cdo 595/2006, 32 Odo 466/2004 nebo 28 Cdo 774/2007). Takže je to schizofrenie: smlouva uzavřená v prosinci 2000 má úplně jíný právní režim, než totožná smlouva z ledna 2001... Zvlášť veselé je to u kupních smluv o nemovitostech uzavřených mezi podnikateli.
O.N.
Juraj Gyarfas, 27. 01. 2009 v 17:12 - dakujem O.N.
Ja som moj osobny nazor nechcel davat do samotneho postu, lebo som chcel, aby bol post len cista otazka, ale teraz ho teda napisem.
Podobne ako judikatura NS CR, aj ja som sa priklonil k, podla Vasho nazoru chybnemu stanovisku, ze cela napr. najomna zmluva uzatvorena medzi osobami v zmysle § 261 ods. 1 a 2 ObZ v slovenskych podmienkach pred 1/2/2004 by sa mala spravovat Obcianskym zakonnikom.
Vychadzal som pritom najma z ucebnice teorie prava od prof. Prusaka (PRUSAK, J.: Teoria prava, VO PF UK, Bratislava, 2001). Prusak uvadza § 854 OZ (vznik a naroky uz vzniknute podla starej upravy, inak vsetko podla novej) ako priklad "generalnej klauzuly nepravej retroaktivity" (s. 235). Prusak dalej uvadza, ze "akukolvek vynimku z principu aretroaktivity musi pravny predpis vyslovne stanovit. Inak sa treba spravovat principom aretroaktivity." (s. 236)
Z tohto podla mna vyplyva, ze ak novsi predpis neobsahuje klauzulu nepravej retroaktivity (co predpis novelizujuci § 261 ods. 6 ObZ neobsahoval), budeme sa spravovat principom aretroaktivity a cely pravny vztah sa bude spravovat starsim predpisom - teda starsim znenim § 261 ods. 6 ObZ a tym padom kompletne Obcianskym zakonnikom.
Co si myslite o tejto interpretacii?
Branislav Gvozdiak, 27. 01. 2009 v 20:03 - retroaktivita
...nestastne prechodne ustanovenia. Ak by neboli ziadne, tak podla mna nie je absolutne ziadny problem. Urcite prechodne ustanovenia k novele ObchZ ucinnej od 1. februara 2004 ale mame: § 763a ObchZ: "Práva zo zodpovednosti za porušenie záväzkov zo zmlúv uzavretých pred nadobudnutím účinnosti tohto zákona sa spravujú podľa doterajších predpisov." Co tym chcel basnik povedat? Myslim, ze to moze znamenat iba to, co to pri podobnych takychto prechodnych ustanoveniach znamena - a to ze sa nove pravo vztahuje aj na pravne vztahy vzniknute pred nadobudnutim jeho ucinnosti, okrem tej vyslovnej vynimky v podobe zodpovednosti za porusenie zavazkov. Mne logicky z tohto prechodneho ustanovenia vychadza to, ze zamer zakonodarcu bol, aby novela posobila retroaktivne okrem tej vyslovnej vynimky (inac by ta vynimka nemala zmysel...). Alebo nas zakonodarca pise nezmysly? :D
No kazdopadne viem si predstavit aj taky postoj, ze niekto bude tie predpisy vykladat "v sulade s volou zakonodarcu". Aj taky vyklad pozname... Osobne sa mi to ale nezda byt velmi schodna cesta...
Ondřej Neumann, 28. 01. 2009 v 00:22 - Retroaktivita atd.
Ohledně retroaktivity naprosto souhlasím s tím, co píšete. Je samozřejmě zcela nepřípustné, aby se dodatečně měnil právní režim již jednou sjednaných smluv.
Moje poznámka (asi poněkud nešikovně vyjádřená) směřovala k jiné věci:
I před rokem 2001 byly dost zásadní diskuse i pochybnosti o tom, zda se tehdejší ustanovení § 261 odst. 6, tedy režim občanského zákoníku, vztahuje na smlouvy (ve smyslu „smluvní typy“) nebo na celý závazkový vztah mezi stranami jako celek.
Prvně uvedený názor zastávala zejména Pelikánová, ale i jiní. Nicméně názor o výlučné aplikaci ObčZ na celý závazkový vztah mezi stranami nakonec převážil, hlavně u NS ČR. Pokud by už tehdy byl přijat názor Pelikánové a spol. (s kterým osobně souhlasím a k tomu směřovala má poznámka), novela č. 370/2000 Sb. by neznamenala retroaktivitu, jen ujasnění výkladu § 261 odst. 6.
V praxi často právo nepracuje se smluvními typy podle ObčZ a ObchZ. Co třeba smíšené smlouvy (viděl jsem např. nepojmenovanou smlouvu, která obsahovala jak prvky smlouvy o úvěru tak smlouvy o nájmu nebytu a pod.)?
Rozlišení právního režimu celého závazkového vztahu jen podle toho, do jaké škatulky smluvního typu smlouvu mechanicky zařadím, je IMHO dost pitomé řešení, byť asi nejvíc odpovídající doslovnému znění tehdejšího § 261. Proč by navíc například pro smlouvu o půjčce mezi podnikateli měl platit úplně jiný právní režim (s dost zásadními praktickými důsledky) než pro smlouvu o úvěru, zvlášť když rozlišení není někdy v praxi úplně jednoduché (zvlášť pokud je smlouva např. v angličtině a jmenuje se třeba Loan Agreement…)?
Právě vzhledem k výkladovým pochybnostem, i k zásadním praktickým problémům, došlo v roce 2000 k přijetí novely (viz důvodovka k 370/2000 Sb.).
Celkem hezky je to zrekapitulováno v 29 Odo 1224/2005, včetně té retroaktivity.
Celá tahle diskuse by měla vést hlavně k závěru, že paralelní úprava závazků v ObčZ a v ObchZ, tak jak je to v Čechách a na Slovensku, je naprosto schizofrenní, je to archaismus, nemá nejmenší rozumné opodstatnění a vede k podobným výkladovým problémům a absurditám.
O.N.
Branislav Gvozdiak, 28. 01. 2009 v 09:33 - suhlas
Tak ako sme v diskusii k Jurajovmu clanku o prevode stavebneho povolenia dosli k zaveru, ze chceme spat zasadu superficies solo cedit a pravo stavby, tak si myslim ze ak sa uz raz takejto reformy civilneho prava dockame (alebo ak sa jej dockaju nase deti...), tak by sa mala vyriesit aj tato schizofrenia obcianskeho a obchodneho zakonnika, ktora myslim nie je v dnesnych casoch nicim odovodnena.
Vsetci vsak vieme ze v Cechach a uz toboz na Slovensku nie je reforma civilneho prava otazkou nejakeho kratkeho casoveho useku. Preto sa treba prisposobit uprave, aku mame, a odpoved na Jurajovu skolacku otazku je taka, aku si ju sam udelil:)
Otazka ci sa aplikacia § 261 ods. 6 ObchZ vztahuje na cely zavazkovy vztah alebo iba na ustanovenia o konkretnom zmluvnom type... No ja som si vzdy myslel, ze OZ sa pouzije iba vo veciach, ktore neupravuje ObchZ. Co sa tyka zmiesanych nepomenovanych zmluv a ich rezimu, to samozrejme zavisi od posudenia konkretnej situacie, ja osobne mozem iba odporucit, v pripade nejasnych situacii, pouzivanie § 262 ObchZ ak je to mozne, aby sa vylucili eventualne pochybnosti pri interpretacii prav a povinnosti vyplyvajucich zo zmluvy.
Ondřej Neumann, 28. 01. 2009 v 09:54 - § 262
Ale ze Slovenska se Vám to lehko mluví :-) My v ČR ale máme § 262 trochu komplikovanější.
Minulý týden jsem třeba zaznamenal tenhle judikát NS ČR:
"Na závazkový vztah mezi podnikatelem a nepodnikatelem regulovaný částí třetí obchodního zákoníku (včetně relativního obchodu podle § 261 odst. 2 ObchZ) je třeba kromě jeho ostatních ustanovení aplikovat i § 262 odst. 4 ObchZ.
V daném případě to znamená, že odpovědnost za prodlení s plněním peněžitého závazku žalovaného vystupujícího v tomto vztahu v postavení nepodnikatele se bude řídit ustanoveními o prodlení dlužníka obsaženými v občanském zákoníku v § 517. I v obchodněprávní smlouvě, z níž plynoucí odpovědnostní vztahy jsou podrobeny režimu občanského zákoníku, se uplatní kogentní charakter ustanovení § 517 odst. 2 ObčZ ohledně stanovování výše úroků z prodlení a nemožnosti smluvit si vlastní výši úroků z prodlení.
V předmětné smlouvě o dílo si proto strany nemohly sjednat úrok z prodlení v jiné výši, než stanoví příslušný prováděcí předpis k § 517 ObčZ, konkrétně nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v tehdy platném znění." (32 Odo 873/2006)
Český § 262 odst. 4 totiž zakládá dvojí režim v rámci jedné smlouvy, to je teprve lahůdka. A nevztahuje se jen na vztahy se spotřebiteli (stačí, že jedna ze stran není podnikatelem - např. obec).
Uvedené rozhodnutí navíc zmiňuje i jinou judikatorní perlu NS ČR (už starší), totiž že ve vztazích podle ObčU nelze sjednat úroky z prodlení odlišně od zákonných úroků z prodlení.
O.N.
Branislav Gvozdiak, 28. 01. 2009 v 10:51 - ad § 262 odst. 4 ceskeho ObchZ
Ku kogentnosti § 517 ods. 2 OZ by som vsak chcel povedat tolko, ze podla mna to vobec nie je kogentne ustanovenie. Viem ze NSCR v 33 Odo 1117/2003 judikoval, ze vyska urokov z omeskania nemoze byt dohodnuta v obcianskopravnych vztahoch dohodnuta inak, cize tvrdi ze ustanovenie kogentne je, ale uz v inej diskusii k postu Milana Kvasnicu tu na Lexfore sa vsetci zhodli, ze ustanovenie je dispozitivne a spotrebitel je chraneny dostatocne inymi ustanoveniami, konkretne zakazom neprimeranych sankcii v ustanoveniach o spotrebitelskych zmluvach (a Juraj Alexander dokonca spominal svoj clanok a diskusiu k nemu v Pravnich Rozhledech (link: http://www.ipravnik.cz/cz/monitor-casopisu/pravni-rozhledy/art_3991/pravni-rozhledy-2006-c-2.aspx) v ktorej dospeli k podobnemu zaveru). Ja sa k tomuto nazoru pripajam.
Juraj Gyarfas, 28. 01. 2009 v 17:56 - retroaktivita a dichotomia upravy zavazkovych vztahov
Co sa tyka dvojitej upravy zavazkovych vztahov v OZ a ObZ, je to podla mojho nazoru naozaj nestastne riesenie. Zda sa, ze v CR toto onedlho s novym OZ prekonate, u nas to bude asi trvat trochu dlhsie. V poslednej Justicnej revue napriklad prof. Mamojka (poslanec vladneho Smeru a predseda ustavnopravneho vyboru NR SR) velmi kritizoval snahy o zjednotenie upravy. Aj preto si myslim, ze nas to prilis skoro necaka.
Ak by som si mohol dovolit uviest trochu provokativnu uvahu (brat s rezervou), raz som niekde cital, ze velky intelektualny problem krestanskej kultury po mnoho storoci bol problem trojjedinosti, ktory je logicky tak tazko uchopitelny, ze najmudrejsie hlavy krestanstva museli vela svojho potencialu venovat filozofickemu a logickemu uchopeniu tejto koncepcie. V danej uvahe to bolo uvedene v suvislosti s tym, preco zidia dospeli k tak sofistikovanej talmudistickej logike. Zaver tejto uvahy bol, ze zidovski ucenci mali pred krestanskymi prave tu vyhodu, ze nemuseli riesit takyto komplikovany koncept a mohli sa venovat logickejsim veciam. Nechcem sa pustat do teologie a ani nechcem povedat, ze sa s touto uvahou stotoznujem. Ale do istej miery mi pripomina situaciu cesko-slovenskych pravnikov, ktori musia riesit otazky tykajuce aplikovatelnosti OZ, resp. ObZ, hoci je to otazka vyplyvajuca len zo zle postavenych axiom a pre vyvoj pravneho systemu (dovolim si tvrdit), nie je prilis dolezita. Hovorim o otazkach typu "Mozno si pre zmluvu o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti zvolit ObZ?" a podobne.
Okrem toho, ak tato uprava aj mala zaciatkom 90-tych rokov vyznam z hladiska ochrany "nepodnikatelskych" vztahov pred "dravostou biznis-prostredia", toto je teraz podla mna vyriesene upravou spotrebitelskych zmluv. Tym padom vlastne mame nielen dvojitu upravu, ale vlastne stvoritu, pretoze musime odlisovat spotrebitelske zmluvy podla OZ, nespotrebitelske zmluvy podla OZ, spotrebitelske zmluvy podla ObZ, nespotrebitelske zmluvy podla ObZ.
Takze suhlasim s vami - tato uprava je podla mna zbytocna. K tomu by mohol niekto napisat dalsi post (zeby ja? alebo Brano?) a uvidime aka diskusia sa rozvinie tam.
Teraz by som sa ale este rad vratil k teme tohto postu. Velmi pekne dakujem Ondrejovi za odkaz na cesku judikaturu k tejto otazke. Zaujala ma veta "Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález jeho pléna ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.), z níž vychází i Nejvyšší soud (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), však v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost)." Takze presny opak toho, co som ja dedukoval z ucebnice prof. Prusaka. Diky, fakt zaujimave.
Dakujem aj Branovi za argumentum a contrario z § 763a ObZ. Toto ustanovenie sa tykalo toho, ze v predmetnej novele sa menil § 369 ObZ (uroky z omeskania). Ale Tvoj argument som pochopil tak, ze ak pre porusenie zavazkov zakonodarca vyslovne uzakonil § 763a, pre vsetky ostatne casti novely by mal platit opak. Hmmm, priznam sa, ze na prve pocutie mi to pripada trochu moc odvazne, ale v kontexte s citovanym rozhodnutim US CR je to celkom presvedcive.
Juraj Alexander, 28. 01. 2009 v 21:02 - musim sa zastat
Zmysel to má preto, že to je jednoduchšie riešenie spravodlivej rovnováhy vzťahu. Bohužiaľ, v prostredí nezmyselnej dychotómie ObchZ a OZ to vyznieva do istej miery absurdne, ale iskra zdravého rozumu za tým určite je.
Branislav Gvozdiak, 29. 01. 2009 v 09:04 - ad Juraj and Duri
Duri, velmi podnetna provokativna uvaha:) Skusim to napisat na nejake polske forum, co povies? Najlepsie na forum Radia Maryja:D A tak vazne, suhlasim. Ak musi clovek svoje intelektualne usilie sustredit na taketo "blbosti", tak ho uz nebude sustredit na nieco ine. Ale nemyslim si, ze by nasa pravna veda bola niekde inde, kebyze nemame takuto dualnu upravu... a s tym Mamojkom si ma dostal. Skoda - aj strany (GO Fico GO... home), aj nazoru. Ak si dobre pamatam (a mozem sa mylit), tak jeho syn bol minimalne proti dualnej uprave zmluvnych typov.
A co sa tyka tej retroaktivity, tak taka neprava retroaktivita sa naozaj pouziva dost casto, cize prava a povinnosti sa riadia novou pravnou upravou, ale vznik zavazku a zodpovednost za jeho porusenie starou (pozri napr. § 768c ods. 1...), a ak sa nad tym naozaj zamyslis, tak z toho ustanovenia co som citoval naozaj vyplyva, ze zamer bol, aby bola nova uprava nepravo retroaktivna. Ale dalej si myslim, ze pretoze je to blbo napisane, plati tvoja odpoved na svoju otazku z tvojej prvej reakcii.
Howgh
Juraj Gyarfas, 29. 01. 2009 v 20:37 - ad Brano
Samozrejme je otazne, ci je ta uvaha spravna ako taka a este otaznejsie, ci ju mozno aplikovat na tento pripad. Ale kus pravdy je podla mna v tom, ze ked mas na nelogickych axiomach postavit koherentny vyklad, stoji to vela namahy a nikdy to uplne koherentne nebude. Napriklad diskusia o tom, ci zmluva o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti moze byt relativny obchod (resp. zvoleny obchod) alebo ci je to absolutny neobchod .... to by mozno mohlo byt predmetom nejakeho dalsieho postu a naslednej diskusie.
Co sa tyka Mamojku, na diskusiu o nom tento blog asi nie je vhodny. Len pre pripad, ze Ta prekvapila jeho politicka orientacia by som rad pripomenul (co si asi malokto pamata), ze v 2002 bol dvojkou na kandidatke HZD...
Ondřej Neumann, 03. 03. 2009 v 09:25 - ... znovu k tématu ObchZ x ObčZ
Autor píše: "Je-li ze záhlaví kupní smlouvy prokazatelné, že účastníci zvolili pro právní vztah občanský zákoník tím, že výslovně uvedli, podle kterého ustanovení občanského zákoníku se tato smlouva uzavírá, jedná se o občanskoprávní vztah i přesto, že smlouvu uzavřeli podnikatelé při své podnikatelské činnosti, nevylučuje-li to výslovně obchodní zákoník".
Autor z toho pak implicitně dovozuje, že např. právo na odstoupení od smlouvy z důvodu omylu či uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek se řídí v případě uvedeného ujednání občanským zákoníkem, i když jde o vztah mezi podnikateli.
Tak už fakt nevím. Jsem ufon já nebo on?
Juraj Gyarfas, 03. 03. 2009 v 18:22 - ad L. Chalupa
Toto sa tyka volby ObZ. Podla mojho vedomia vsak nie je ziadne ustanovenie, ktore by zmluvnym stranam davalo moznost zvolit si OZ. Pan Chalupa tento svoj zaver odovodnuje len jednou vetou a to "mohou-li nepodnikatele podridit svuj pravni vztah rezimu obchodniho zakoniku, tim spise mohou podnikatele pisemnym ujednanim svuj obchodnepravni vzath podridit rezimu obcasnkeho zakoniku". Toto mi pripada ako slaby argument.
Ako prijatelnu interpretaciu si viem predstavit, ze odkaz na OZ v zahlavi podnikatelskej zmluvy by sa interpretoval tak, ze podnikatelia chcu, aby sa pouzili ustanovenia o konkretnom zmluvnom type z OZ (rovnako ako keby do zmluvy jednoducho opisali vsetky ustanovenia OZ o konkretnej zmluvy). Nejde vsak podla mna celkom o volbu OZ, lebo aj tak sa musia pouzit kogentne ustanovenia ObZ. A hlavne podla mojho nazoru nie je dovod, aby sa v takom pripade pouzili aj vseobecne ustanovenia OZ (napr. odstupenie).
Co si o tom myslite?
Ondřej Neumann, 04. 03. 2009 v 10:40 - ad L. Chalupa
O tom, že by odkaz na určitý smluvní typ v ObčZ znamenal projev vůle použít všechny ustanovení takového smluvního typu, které nejsou v rozporu s kogentními ustanoveními ObchZ, jsem také uvažoval (i když myslím, že pouhá zmínka, že smlouva byla uzavřena podle určitého ustanovení ObčZ, by k tomu většinou nebyla dostatečná). To, že se jinak použijí obecná ustanovení ObchZ, je podle mého názoru nesporné a není třeba o tom diskutovat.
Ale autor to evidentně myslel jinak - např. zmínky o tísni (!). A také mluví o KUPNÍ smlouvě na NEMOVITOST mezi podnikateli - v takovém případě ovšem odkaz na § 588 ObčZ mění vše, že ano... A názor o tom, že kupní smlouva na nemovitost může podléhat § 409 ObchZ (posl. autorův odstavec), je podle mého vědomí v českých i slovenských poměrech zcela revoluční - veškerá literatura i judikatura (a mj. i zákon - § 409/1 ObchZ - ale to je asi jen detail) tvrdí zpátečnicky opak.
Tento článek jaksi završil můj vztah k publikační činnosti Luboše Chalupy. U mnoha jeho článků jsem si často nebyl úplně jistý, zda jde o natolik sofistikovaný výtvor, který přesahuje mé intelektuální možnosti a proto jej nemohu vstřebat, nebo o úplný blábol. Po tomto článku mám alespoň v téhle otázce jasno.
Ale v tejto suvislosti ma zaujima vas nazor na temu, ktoru som vyssie uz naznacoval - co so zmluvou o buducej kupnej zmluve na nehnutelnosti medzi podnikatelmi? Pojdeme podla § 50a OZ alebo § 289 a nasl. ObZ?
Mozno je tato diskusia na tomto mieste uz nevhodna a zasluzila by si samostatny post. Ale kym ho nikto nenapise, mozeme ju snad nacat aj tu...
SR: Úplně to samé platí podle mého názoru i pro Slovensko, a to minimálně od novely ObchZ, provedené zákonem č. 530/2003 Z.z., ale nejspíš i pro dříve uzavřené SoSB.
Takže podle mě jednoznačně § 289 ObchZ v ČR i SR.
Juraj Gyarfas, 09. 03. 2009 v 19:09 - uplny suhlas
Pokial viem, v CR boli diskusie v suvislosti s rozhodnutim Vrchneho sudu v Prahe 11 Cmo 1/96, ale to je uz vyriesene neskorsimi judikatmi. Rovnaky nazor prevazuje aj u nas a pravdupovediac nerozumiem dovodom, pre ktore by si niekto mohol mysliet opak. Ale napriek tomu sa objavuje aj opacny nazor - aspon sa mi teda zda, ze to povedal prof. Vojcik v ramci diskusie na jednom koncipientskom seminari. Ale mozno to bolo len nedorozumenie ... tak mu to nechcem podsuvat.
Juraj Gyarfas, 29. 07. 2009 v 14:26 - L. Chalupa / OZ v. ObZ
Juraj Gyarfas, 09. 02. 2010 v 16:31 - Nepravá retroaktivita ako zásada občianskeho práva
"Vztah mezi předchozí a novou právní úpravou řeší přechodná ustanovení zákona. Přechodná ustanovení občanského zákoníku stojí na zásadě tzv. nepravé zpětné působnosti (retroaktivity) právních norem, vyjádřené např. v § 854, opakovaně při novelizaci zákona např. v 868 obč. zák. tak, že pokud není dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto (tj. nového) zákona i právní vztahy vzniklé před datem jeho účinnosti, avšak vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před tímto datem se posuzují podle dosavadních předpisů. Protože pro ustanovení § 444 odst. 3 obč. zák., které bylo do občanského zákoníku vloženo zákonem č. 47/2004 Sb., žádné přechodné ustanovení nestanoví jiný režim, platí obecná zásada nepravé zpětné působnosti i zde. To znamená, že jak vznik právního vztahu, tak jednotlivé nároky, pokud před účinností nového právního předpisu z tohoto vztahu vznikly, se posuzují podle dosavadního předpisu, zatímco novou právní úpravou se řídí nároky vzniklé v době účinnosti nového předpisu, a to i v případě, že samotný právní vztah, z něhož nárok vznikl, byl založen ještě za předchozí právní úpravy (srov. např. R 5/2005).
"
Juraj Gyarfas, 20. 05. 2010 v 09:01 - ešte k nepravej retroaktivite
"Při řešení právní otázky, jaký má vliv úprava obsažená v zákoně č. 227/1994 Sb. na právní vztahy, vzniklé před 3. listopadem 1994, dovolací soud přihlédl především k tomu, že k definičním znakům právního státu patří princip právní jistoty a ochrany důvěry účastníků právních vztahů v právo. Součástí právní jistoty je také zákaz pravé zpětné účinnosti (retroaktivity) právních předpisů, který lze dovodit z čl. 1 Ústavy České republiky (srov. např. právní názor uvedený v nálezu Ústavního soudu ze dne 28. února 1996 sp. zn. Pl. ÚS 9/95, uveřejněném pod č. 16 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 5, roč. 1996 - I. díl).
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. nález ze dne 4. února 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) je naproti tomu v právní teorii i praxi obecně považována za přijatelnou nepravá zpětná účinnost. To znamená, že od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se však řídí zrušenou právní normou. Aplikuje se tu princip ochrany minulých právních skutečností a zejména právních jednání.
Absentují-li v zákoně č. 224/1994 Sb. přechodná ustanovení, je třeba jej vykládat v souladu s výše uvedeným jako normu nepřímo zpětně účinnou [...]."
Juraj Gyarfas, 28. 05. 2015 v 19:33 - NS ČR - aplikácia ObZ pri postúpení pohľadávky
"
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1586/2012, ze dne 16. 10. 2014
Ak nedošlo k porušeniu povinností uložených Obchodným zákonníkom, naplnenie predpokladov zodpovednosti za škodu spôsobenú porušením povinnosti treba posudzovať podľa všeobecnej právnej úpravy zodpovednosti za škodu, ktorou sú ustanovenia Občianskeho zákonníka, a to vrátane zániku práva domôcť sa plnenia v dôsledku vznesenia námietky premlčania."
(nález Ústavného súdu Slovenskej republiky z 24. februára 2016, sp. zn. II. ÚS 637/2015)
Juraj Gyarfas, 05. 04. 2018 v 18:22 - NS ČR k obchodnoprávnemu režimu zmluvy
Rozhodující pro posouzení, zdali strana ve smluvním vztahu je či není v postavení spotřebitele, je, zdali v tom smluvním vztahu vystupuje jako podnikatel a smluvní vztah se týká jeho podnikatelské činnosti.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že předmětnou smlouvou se žalobkyně zavázala pro žalovaného zveřejnit údaje o jeho firmě a nabízených produktech a službách v katalogu firem na internetových stránkách a žalovaný se zavázal za takto poskytnuté služby zaplatit smluvenou cenu. Jde tak o závazek týkající se podnikatelské činnosti žalovaného. Právní závěr odvolacího soudu o tom, že určující pro posouzení, zda osoba v daném smluvním závazku vystupuje jako spotřebitel či nikoliv, je podnikání osoby v oboru, v němž podniká druhá strana smluvního závazku, je tudíž nesprávný."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 705/2017
Juraj Gyarfas, 05. 04. 2018 v 18:31 - retroaktívna aplikácia judikatúry
NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017
Martin Friedrich, 09. 04. 2018 v 11:14 - a kde je právna istota?
Ak existuje zákaz retroaktivity vo vzťahu k právnym normám, rovnaký zákaz sa predsa musí vzťahovať aj spätné pôsobenie nového výkladu právnych predpisov. Kde je potom právna istota? A v akom vzťahu je potom preferencia platnosti výkladu právnych úkonov, ktoré boli platné, no zrazu budú vykladané ako neplatné na základe zmeny judikatúry a to spätne?
Ako príklad mi prídu na um banky, poisťovne alebo spoločnosti ktoré poskytujú spotrebiteľské úvery. V čase A uzatvárajú zmluvy, ktoré sú v súlade so zákonom a dokonca reflektujú na v tom čase ustálenú súdnu prax. Zmenou judikatúry sa razom tieto zmluvy môžu stať neplatné a bude potrebné nanovo uzatvárať zmluvy s klientmi.
Nesúhlasím ani s týmto stanovisko: "Pokiaľ dôjde k zmene judikatúry bez zmeny právnej normy, nejde o zmenu právneho pravidla; ide o tú istú normu, iba je nanovo vyjadrený jej obsah." Obsahom právnej normy sú predsa pravidlá správania sa (príkazy, zákazy, dovolenia). Ak začnem inak vykladať obsah, mením aj výklad právneho pravidla, teda správania sa. Pravidlo správania sa vykladám ako A, ale potom ho začnem vykladať ako B, tak predsa výkladom mením obsah právnej normy. Veď o tom je predsa judikatúra súdov, aby vykladali právne normy v kontexte správania sa sporových strán. Výkladových pravidiel je pritom mnoho a nie je jedno, aké pravidlo výkladu súd použije, pretože rozličné výkladu majú rôzne dopady na to, čo je dovolené a čo nie.
Tomáš Čentík, 09. 04. 2018 v 12:13 - retroaktivita áno, ale...
Vo svetle tohto prípadu nepovažujem názor o retroaktívnej aplikácii judikatúry za súladný s právnou istotou (predvídateľnosťou rozhodnutí), pretože ak niekto išiel do sporu poznajúc rozhodnutie I. ÚS 50/2010, bolo by nespravodlivé, aby následne počas konania sa všeobecný súd priklonil k neskoršiemu rozhodnutiu I. ÚS 549/2015, čím by došlo k výraznému zásahu do princípu právnej istoty.
Teda principiálne súhlasím s názorom NS SR, sp. zn. 3 Cdo 198/2017 v tom smere, že judikatúra sa môže aplikovať retroaktívne, ale iba v tom prípade, ak ide o novo formulovaný právny názor - nemalo by sa to teda vzťahovať na prípady, keď došlo k zmene existujúcej judikatúry.
Juraj Gyarfas, 18. 05. 2018 v 16:59 - premlčanie úrokov a dvojkoľajnosť záväzkov
Toto je ďalší príklad kurióznych dôsledkov, ku ktorým vedie duplicitná úprava záväzkov. Namiesto toho, aby bola takáto koncepčná otázka jednotne riešená pre celý právny poriadok, bude riešená dvoma rôznymi spôsobmi. Už sa teším na dvojkoľajné právne stanoviská, ktoré zase budú musieť hovoriť, že ak by sa vzťah spravoval jedným režimom, je nárok na úroky z omeškania premlčaný, ale podľa druhého režimu premlčaný nie je.
Juraj Gyarfas, 22. 07. 2018 v 20:39 - k dvojkoľajnosti
Maslák, M. Glosa k uzneseniu veľkého senátu Najvyššieho súdu SR sp. zn. 1 V Cdo 4/2017 z 18. 12. 2017. Súkromné práve č. 3/2018, s. 137.
Juraj Gyarfas, 20. 09. 2018 v 10:24 - k intertemporalite záložného práva
ÚS SR, II. ÚS 60/2018
Juraj Gyarfas, 10. 10. 2018 v 18:10 - k časovým účinkom judikatúry
NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017
Juraj Gyarfas, 16. 11. 2018 v 16:52 - Obchodnoprávne premlčanie pri nájme nebytových priestorov
Obsah zmlúv o nájme nebytových priestorov uzavretých medzi účastníkmi konania, ktoré majú obchodnoprávnu povahu sa tak nepochybne riadi
ustanoveniami zákona o nájme a podnájme nebytových priestorov, ale právne vzťahy vzniknuté na základe týchto zmlúv o nájme nebytových priestorov podliehajú obchodnoprávnej úprave, lebo tieto otázky možno v zmysle § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka riešiť podľa Obchodného zákonníka. Pojem „otázka“ použitý v § 1 ods. 2 Obchodného zákonníka je potrebné vykladať ako inštitút, v tomto prípade inštitút premlčania, a úpravu tohto inštitútu v Obchodnom zákonníku je potrebné považovať za ucelenú a od Občianskeho zákonníka nezávislú úpravu.”
ÚS SR, IV. ÚS 70/2018
Juraj Gyarfas, 26. 09. 2019 v 15:22 - bezdôvodné obohatenie medzi podnikateľmi
Z § 489 obč. zák. ve spojení s § 261 odst. 1 obch. zák. pak lze dovodit, že závazkovým vztahem mezi podnikateli ve smyslu uvedeného § 261 odst. 1 obch. zák. jsou nejen vztahy ze smluv, ale i ze způsobené škody či z bezdůvodného obohacení, pokud splňují předpoklad, že již při jejich vzniku je zřejmé, že se týkají jejich podnikatelské činnosti."
NS ČR, sp. zn. 23 Cdo 2382/2017
Uznesenie III. ÚS 152/2019 zo 17.12.2019:
"Exekučný súd je pri posudzovaní vznesenej námietky premlčania viazaný hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110 ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa rozhodnutia plniť."
Juraj Gyarfas, 24. 04. 2020 v 17:17 - režim zodpovednosti konkurzného správcu
Dojde-li k neoprávněnému soupisu nemovitostí do konkursní podstaty, jde (jen a pouze) o důsledek postupu správce konkursní podstaty při výkonu jeho funkce a nikoliv o obchodněprávní vztah (to i když pobírání užitků (nájemného) z nemovitostí takto do konkursní podstaty sepsaných vzešlo z obchodněprávních vztahů s jednotlivými uživateli (nájemci) těchto nemovitostí)."
NS ČR, sp. zn. 29 Cdo 533/2017
Juraj Gyarfas, 24. 04. 2020 v 17:26 - premlčanie podľa OZ a OBZ
hmotnoprávnym posúdením nároku, ktorý vyslovil súd, ktorý rozhodoval v
základom spore. Ak bol spor posudzovaný ako obchodnoprávny, je na mieste
otázku premlčania vznesenú v exekučnom konaní, posudzovať podľa ustanovení
Obchodného zákonníka. Aplikácia § 408 ods. 1 Obchodného zákonníka, v
zmysle ktorého sa stanovuje tzv. absolútna premlčacia doba 10 rokov počínajúc
momentom od kedy začalo premlčanie prvý raz plynúť, vylučuje aplikáciu § 110
ods. 1 Občianskeho zákonníka, ktorý stanovuje, že právo priznané právoplatným
rozhodnutím súdu sa premlčuje za 10 rokov odo dňa, kedy sa malo podľa
rozhodnutia plniť."
III. ÚS 152/2019
Juraj Gyarfas, 06. 03. 2021 v 20:16 - intertemporalita Obchodného zákonníka
- Právne následky porušenia zmluvy sa spravujú podľa právnej úpravy účinnej v čase uzatvorenia zmluvy, aj keby k porušeniu došlo k za účinnosti neskoršej úpravy ( § 763 ods. 1 a § 763a OBZ). - Legislatívne zásady do vnútorných vzťahoch v rámci obchodných spoločností a družstiev sú spravidla prípustné a neskoršie novely sa týkajú aj tých obchodných spoločností a družstiev, ktoré boli založené pred účinnosťou novelizácie ( § 764 a § 765 OBZ). Zákonodarca spravidla ukladá určitú lehotu, v ktorej majú tieto subjekty svoje pomery prispôsobiť zmenám v právnej úprave. - Novelizácia pravidiel upravujúcich nekalú súťaž sa vzťahu na posúdenie konania, ku ktorému došlo po nadobudnutí jej účinnosti."
Ovečková, O., Csach, K. Obchodné právo 1. Všeobecná časť a súťažné právo. Wolters Kluwer : Bratislava, 2019, s. 88-89
Juraj Gyarfas, 20. 03. 2022 v 21:02 - premlčanie pôžičky v obchodnoprávnych vzťahoch
"Okolnost, že jde o půjčku dle § 657 obč. zák., nevylučuje, že může jít o obchodní závazkový vztah ve smyslu ustanovení § 261 odst. 1 obch. zák. (tedy o závazkový vztah mezi podnikateli, při jehož vzniku je s přihlédnutím ke všem okolnostem zřejmé, že se týká jejich podnikatelské činnosti). Je-li půjčka sjednaná mezi podnikateli obchodním závazkovým vztahem, pak v intencích ustanovení § 261 odst. 6 obch. zák. současně platí, že otázka, zda se půjčka promlčela, má (musí být) zkoumána podle ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (srov. především § 397 obch. zák.)."
NS ČR, č.j. 29 NSČR 80/2020-A-230
Juraj Gyarfas, 16. 10. 2022 v 21:08 - režim zodpovednosti za škodu za porušenie ZVO
"Veřejné zakázky, upravené zákonem č. 137/2006 Sb. (dále též „ZVZ“), byly v období do 31. 12. 2013 tzv. obchodem, a tedy veškeré úkony mezi zadavatelem a uchazeči byly činěny v obchodněprávních vztazích. A jelikož se jedná o vzájemná práva a povinnosti stran, byť do značné míry svázané formalizovaným kogentním postupem dle ZVZ, jde o vztahy závazkové. Uchazeči o veřejné zakázky v nich vystupují jako podnikatelé a jednají v rámci své podnikatelské činnosti, přičemž závazkové vztahy mezi nimi a státem nebo samosprávnou územní jednotkou, jestliže se týkají za-bezpečování veřejných potřeb, se řídily částí třetí obchodního zákoníku (srov. § 261 odst. 2 obch. zák.).
Z uvedeného vyplývá, že pokud ZVZ možnost uplatnění nároku uchazeče na náhradu škody vůči zadavateli sám speciálně neupravuje a předmětem veřejné zakázky je zabezpečování veřejných potřeb, je třeba v takovém případě aplikovat ustanovení o náhradě škody obsažené v obchodním zákoníku, tedy jeho § 373 a násl. Jelikož se však kro-mě možného porušení závazkového vztahu bude v takových případech jednat zejména o porušení povinností zada-vatele stanovených zákonem, je třeba přihlédnout k § 757 obch. zák., který stanoví, že pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinností stanovených obchodním zákoníkem platí obdobně ustanovení jeho § 373 a násle-dující. Pokud se tedy uchazeč o veřejnou zakázku domáhá náhrady škody, která mu vznikla porušením právní povin-nosti zadavatele veřejné soutěže stanovené ZVZ, je takto uplatněný nárok třeba posuzovat podle obecných ustano-vení o náhradě škody obsažených v občanském zákoníku ( § 420 obč. zák.)."
NS ČR, sp. zn. 25 Cdo 1417/2020, ze dne 21. 4. 2022
Juraj Gyarfas, 21. 04. 2023 v 17:23 - k intertemporalite procesných noriem
"Pokiaľ ide o oblasť procesného práva, platí, že nová právna úprava sa uplatní na všetky prebiehajúce konania, ak zákon neustanovuje inak. Pre procesné právo vo všeobecnosti platí, že nové ustanovenia zákona sa aplikujú nielen v konaniach, ktoré boli začaté po účinnosti novely, ale aj v konaniach, ktoré boli začaté podľa starších právnych predpisov. Táto zásada sa neuplatní v tých prípadoch, ak zákon z nej ustanoví výnimky."
II. ÚS 451/2022
Juraj Gyarfas, 12. 09. 2024 v 09:13 - náhrada škody medzi podnikateľmi
NS SR, sp. zn. 5 Obdo/63/2020
Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím