Záznam telefonního hovoru a civilní řízení
Milan Kvasnica, 02. 11. 2006 v 17:40
Ústavní soud judikoval v řízení vedeném pod sp. zn.: I. ÚS 191/05, že:
- Je nepochybné, že každý má právo zaznamenávat své vlastní telefonické hovory. Pokud volající uskutečňuje telefonát, lze dovozovat, že tím konkludentně souhlasí i s možným pořízením zvukového záznamu tohoto telefonátu.
- Magnetofonový záznam telefonického hovoru fyzických osob je záznam projevů osobní povahy hovořících osob a takový záznam může proto být použit (i jako důkaz v občanském soudním řízení) zásadně jen se svolením fyzické osoby, která byla účastníkem tohoto hovoru.
- Jestliže soudy připustily provedení důkazu přečtením záznamu telefonických hovorů proti výslovnému nesouhlasu jednoho z účastníků hovoru, došlo tím k zásahu do jeho základního práva na ochranu tajemství zprávy podávané telefonem podle čl. 13 Listiny - a důsledně vzato i do základního práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny - a důkaz jako takový je třeba považovat za nepřípustný.
Citované rozhodnutí ruší rozhodnutí Nejvyššího soudu 30 Cdo 1224/2004, komentované v Salvia Bloku před dvěmi lety. Je otázkou, jak se s tím v budoucnosti vypořádá Nejvyšší soud. Dle mého názoru by měl mít volaný možnost záznam hovoru v civilním řízení použít. Například pokud mi zákazník zavolá a sdělí objednávku "dovezte tři tuny koksu" a poté tvrdí, že si nic neobjednal, nevidím důvod, proč bych nemohl u soudu použít záznam za účelem prokázání vzniku ústní smlouvy.
Obdobný by mohl být případ, kdy není vyhotovován zápis z obchodního jednání, který by podepisovaly obě strany, ale pouze audiozáznam, jenž je po skončení jednání podepsán elektronickým podpisem obou stran - za účelem zajištění integrity. Tento záznam by pak při akceptaci argumentace ÚS nemohl být použit bez souhlasu druhé strany.
Názory k článku Záznam telefonního hovoru a civilní řízení:
petrb, 07. 11. 2006 v 19:13 - Zdravější pojetí
Milan Kvasnica, 21. 01. 2009 v 13:16 - NS vyžaduje souhlas účastníků hovoru
Milan Kvasnica, 10. 01. 2010 v 17:54 - projevy osobní povahy
Osobní povahu proto – jak z logiky věci plyne – zpravidla nemají projevy, ke kterým dochází při výkonu povolání, při obchodní či veřejné činnosti. Zvukový záznam, který byl v posuzovaném případě soudy přijat jako důkaz, je záznamem jednání společníků obchodní společnosti o problémech dané obchodní společnosti. Za těchto okolností proto nelze projevy účastníků zaznamenávaného hovoru považovat za projevy osobní povahy. Z uvedeného pak vyplývá, že pořízením předmětného zvukového záznamu nemohlo dojít k zásahu do osobnostních práv J. R. ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 obč. zák., a důkaz tímto záznamem v občanském soudním řízení proto není, z hlediska způsobu pořízení tohoto důkazu, nepřípustný.
Milan Kvasnica, 20. 08. 2015 v 14:24 - 30 Cdo 5216/2014
kraken.slv.cz/30 Cdo5216/2014
Milan Kvasnica, 17. 03. 2018 v 19:12 - Zvukový záznam tzv. monitorovaného hovoru
Nelze totiž přehlédnout, že komunikace se týkala obchodního případu mezi dvěma podnikatelskými subjekty a vedlejší účastnice měla o monitorování hovoru vědomost. Účelem provedení tohoto důkazu pak bylo právě prokázání toho, že došlo k uzavření smlouvy, jež byla předmětem hovoru. Nelze tedy uvažovat o tom, že snad měl tento důkaz zasahovat do soukromí jakékoliv osoby či měl být zneužit k jiným účelům. Z pohledu Ústavního soudu nepřekračuje provedení důkazu záznamem telefonického hovoru, jehož předmětem měla být obchodní nabídka, nepřijatelnou míru kontextuálního zásahu do základního práva na ochranu soukromí. Toto je podle názoru Ústavního soudu dostačující pro použitelnost takového důkazního prostředku v soudním řízení.
Milan Kvasnica, 03. 04. 2019 v 12:05 - Pouze pokud nejde prokázat jinak
Zvukový nebo obrazový záznam, který se týká člověka nebo jeho projevů osobní povahy a který byl pořízen soukromou osobou bez vědomí nahrávané osoby, lze použít jako důkaz v občanském soudním řízení pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak (pomocí důkazů, které nezasahují do absolutních osobnostních práv dotčené osoby), a kde i další okolnosti případu vedou k závěru, že nelze upřednostnit právo na ochranu osobnosti dotčené osoby před právem na spravedlivý proces toho, komu je použití důkazu zvukovým či obrazovým záznamem týkajícím se této osoby nebo jejích projevů osobní povahy na prospěch.
Nemáte oprávnění přidat názor. Přihlaste se prosím